Nikoho jistě nepřekvapí anonymní soutěž v literární tvorbě. Představte si ale anonymní soutěž kresleného humoru, kam by poslali své práce Barták, Vyčítal, Renčín, Jiránek, Slíva a řada dalších výrazných kreslířů, jejichž rukopis každý dobře pozná. Takové absurdity se nikdo nedopustí.
Proč o tom mluvím? Protože stejně nezaměnitelný rukopis má i Pavel Matuška. Takto ho zná většina národa, takto jsem ho kdysi poznal i já, když ilustroval moje knížky.
Kromě kresleného humoru je tu také jeho galerie portrétů světových osobností. Jak je ale nazvat? Karikatura je málo. Tento termín by snad mohl stačit na vystižení Alfonse Muchy, jehož vlas, vous a knír je ztvárněn typicky secesní vlnovkou, ale u dalších postav to nestačí. Jean Eiffel má místo nosu proslavenou pařížskou věž, hlavu Františka Kmocha kryje bubínek připomínající sokolský baret... a každou z dalších osobností symbolizuje podobný charakteristický prvek.
Pavlu Matuškovi to ovšem nestačilo a pustil se do dalších forem a způsobů vyjadřování svého vidění světa a lidí. Jde o rozsáhlý soubor humorných maleb. Na obrazech se s precizně cílenou fantazií tu klene bezmračné nebe nad silikonovými ňadry v Silicon Valley, Beethoven popíjí dnes už svou devátou skleničku atd.
Kromě toho Pavel pěstuje ještě humor, který bychom mohli nazvat řezaný, vyřezávaný či sochaný. Tyto objekty nebudu popisovat. Jak mohou jednorozměrná slova vystihnout trojrozměrnou komiku?
Posledním problémem, který nám jeho existence klade, je to, jak pojmenovat jeho samého. Humorista -to je málo. Tady však naštěstí naše slovní zásoba neselhává a já bych mu rád za nás za všechny, kteří ho máme rádi a vážíme si ho, zavěsil na hruďjako signum laudis označení výstižnější: humanista.
Nemusím moc přemýšlet, co na tato má slova řekne. Jistě zůstane svůj jako vždy a ve všem. A bude se dál po svém usmívat.

Eduard Světlík 
spisovatel a publicista

© 2006 atelier Matuška