Pavel Matuška je zahloubaný sám do sebe, tichý, nenápadný, ale přesto nám svým dílem otevírá nové světy. Jeho rozsah tvorby je od kresleného humoru, užité grafiky, přes malbu k dřevořezbě. Jeho betlem z dubových kmenů, stojící na náměstí v Třebechovicích pod Orebem, kde žije a tvoří, „pokřtil" v roce 1999 ministr kultury ČR Pavel Dostál. Jeho malby, které jsou pokračováním kresleného humoru jinými prostředky, putují z výstavy na výstavu. Setkal jsem se s ním před čtvrt stoletím, kdy povzbuzen svojí první zahraniční cenou „Excellency" v mezinárodní soutěži kresleného humoru největšího japonského deníku Yomiury Shimbun, začal opět publikovat. Před tím sázel na pečlivě vypracovanou tužkovou kresbu dosti ošklivých figur, aby se následně stal autorem laskavě dobrých postaviček, které přinášejí publiku více plánů pohledu a důvodu k přemýšlení, než jen humorno. Jednou z jeho prvních kreseb byl sochař, který z kamenného bloku vytesává sám sebe. To by mohlo být Matuškovo moto. Když si prohlížím jeho postupně vznikající betlem pokojové velikosti, který ponese název Gloria et Miseria, kde se v rolích darovníků přicházejí Ježíškovi poklonit v lipovém dřevu vyvedené figurky světových dějin (umělci, vědci, ale i zlosynové), mám radost z jeho hravosti.
Kdysi mi v jednom z rozhovorů řekl Adolf Born, že je-li někdo nadán být výtvarníkem, nevystačí s kresleným humorem a dostane se za jeho hranice. Tak je tomu u Bartáka, který se také rozmáchl od pastelů po dřevěné plastiky, Jiránek točí kreslené filmy, Zábranský propadl malbě, Ševčík dělal od drobné grafiky až po velké interiéry celou škálu výtvarných řemesel, a tak bych mohl dále jmenovat Mistry evropské i světové. Nu a Matuška mezi takové autory patří. Téměř všechno, co dělá, nese stopy humoru nebo grotesky, už mu ale nestačí jen čtvrtka papíru. Jeho portrétní karikatury, povýšené nápadem přesně vystihujícím charakter či činnost osobnosti, nejprve s pečlivostí sobě vlastní nakreslil, a pak některé přenesl na kámen jako litografii. Jeho obrazy jsou plné děje a mapují nejen naši současnost, ale i historii a svět Járy Cimrmana. Pavel Matuška také zvítězil v soutěži o logo Všesokolského sletu 2006, aby současně vytvořil dřevěnou a tak trochu morbidní plastiku „Tak leť, sokole!"
Když začínal, mohl si říkat „má tuška" mě pomáhá tvořit. Poté přidal štětce, dláta. Umí citlivě zpracovat jakékoliv téma v rámci užitého i volného umění, ale jsem rád, že u něho stále převažuje jedinečný smysl pro humor.
Tvorba Pavla Matušky je pohlazením, které v nás vyvolává pohodu a úsměv. Je to jako vyprávění pod starou košatou lípou.

Josef Kobra Kučera
teoretik kresleného humoru a publicista